Super odstraňovač vodního kamene

Já se prostě musím pochválit, jak jsem přišla na odstranění vodního kamene. Jen jsem si u toho říkala, že se vrátím k tomu čištění, který už mám vyzkoušený a vím že funguje. Ale to jsem ještě netušila co se mi přihodí. Chtěla jsem  odstranit vodní kámen ze zástěn sprchového koutu. Běžně je čistím octem do kterého přidám nějakou tu vonnou esenci. Ale...... shodou okolností jsem byla u kámošky a  přišla řeč o sprchovém koutu a jeho čištění. Ta totiž zrovna zkoušela čištění vodní párou a nemohla si to vynachválit. Samozřejmě mi přišla myšlenka, že já chci vlastně taky čistit, protože už to na mě křičelo jen jsem se na sprchový kout podívala.

Měla jsem super nápad, že si ruční parní  čistič  půjčím a vyzkouším. Zkoušela jsem jeden den, ale nějak mi to nešlo. Už jsem si  říkala, že dělám něco asi špatně. Ovšem  kachličky  a spáry šli ručním parním čističem vyčistit hned. No co už.  Další den jsem zkoušela opět a už to bylo lepší. Jen mi to přišlo takové zdlouhavé to čištění a tak jsem dospěla k názoru, že  přejdu na moje vyzkoušené čištění octem. Za další dva dny, když už jsem měla to volno jsem se dala opět do umývání zástěn, ale to už jsem umývala mým oblíbeným octem.  Tak jako vždy to byla rychlovka, kromě těch posuvných dveří. Háček byl v tom, že když jsem jednu půlku dveří zdělala (což jsem tak dělala běžně), v jednom okamžiku mi v rukách zůstaly jen lišty. Jednoduše řečeno, sklo ruplo a rozletělo se na  milion a více kousků. První moje slova (kromě toho, že jsem  stála jak socha a přemýšlela jsem jak se to mohlo stát) byly "super, vodní kámen odstraněn i se sklem ". Samozřejmě další půlku dveří jsem nechala být, protože co kdyby se rozletělo sklo taky. 

 Skvělé, že jsem měla tak rychle vyřešené čištění, kromě toho mě čekala ještě jedna prácička a to úklid roztříštěného skla, který byl po celé koupelně.  Další věc, co se mi v mé milé mysli rozběhla, byla  co na to asi řekne majitel. Bydlím v podnájmu a  zřejmě takové věci by se majitelovi měli hlásit, navíc když se mi rozbila jen jedna půlka (tedy pro mě štěstí). Takže je asi možnost je dokoupit.  Přemýšlela jsem jak mu vysvětlím, že  jsem chtěla jen odstranit vodní kámen, a ono se to sklo samo  rozbilo. Hmmmm.  Samozřejmě  se mi  nechtělo mu volat hned, protože jsem byla z toho všeho unavená, že jsem už neměla sílu  řešit takovou situaci. Navíc když se majitelovi dovolám jen dopoledne. Druhý den jsem šla  do práce a celý týden jsem měla ranní, až v sobotu jsem měla odpolední, ale to už byl víkend. Další týden jsem řešila zaměstnání celkově, takže ani nebyl čas, nebo spíš jsem si řekla, že sprchový kout počká. 

 Jakmile jsem si vyřešila  zaměstnání, zavolala jsem majitelovi a snažila se mu vysvětlit situaci, kterou už jsem chtěla mít za sebou. Bylo zcela jasný jak zareaguje..... "jak se vám mohlo rozletět sklo"?  To prostě nejde vysvětlit, když jsem to nechápala ani já. 

Samozřejmě mám už skoro  rok nový sprchový kout. To ten čas tak letí.  Je skvělé si číst nepublikovaný článek, který jsem psala vloni. :D

Létám v oblacích

  A proč ne?  Poslední dobou vidím, čtu a slyším něco o tvoření světa. Říkám si a ptám se sama sebe co to má znamenat, co si mám pod pojmem tvoření světa představit. Odpovědí mi přišlo dost, i když přicházejí pomalu a postupně. Četla jsem článek, nad kterým jsem se musela zamyslet. Pro některé to může být třeba vtip, pro další je to nepředstavitelné a pro zbytek nepřípustné. Pro mě je to výzva, zkusit se má vše, a jak už jsem někde slyšela slovo "NEJDE neexistuje". (hmmm asi v písničce 😀) 

 

U toho článku  jsem si vzpomněla na můj sen, který se mi zdál cca tři roky zpětně. Jedna z odpovědí, která mi přišla formou myšlenky. Mimochodem v tom snu jsem taky lítala. Napřed jsem se ocitla v jednom z mých bývalých  pracovních míst, kde jsem viděla tváře lidí, který jsem znala. Nebylo mi tam vůbec dobře, cítila jsem se divně, protože jsem nechápala proč jsou ti lidi tak utrápení. Potom jsem se najednou objevila v nějaké nemocnici. Byla to zvláštní nemocnice,  cítila jsem se v ní tak nějak neutrálně. Z jedné strany jsem měla dobrý pocit, protože lidé si vzájemně pomáhali. Na druhou stranu jsem se nemohla zorientovat, nenacházela jsem v tom místě to, co jsem chtěla. Prostě jsem věděla, že tam nepatřím. A tak jsem se náhle objevila nad krásně bohatou přírodou. Letěla jsem krajinou, která byla plná  vysokých stromů, ptáci si hvízdali svoje krásné písně, a pod stromy jsem viděla velké rostliny, které měly květy jako zvony, růže a další různé květinky. Viděla jsem luční louku plnou léčivých rostlinek, a zvířata mě telepaticky vítali, alespoň jsem to tak vnímala. Viděla jsem lidi, jak se procházejí lesem, loukou a krajinou. Někteří pobývali na stromech. Slyšela jsem je zpívat a  smát se, byli v tak krásné harmonii, že nevím jak jinak popsat to, jak dobře jsem se cítila. Celkově jsem se nemohla  té krásy nabažit a ani se mi už nikde jinde nechtělo být, takže mi bylo dovoleno v přírodě chvíli zůstat. Hodně na to místo v přírodě myslím, a dokážu si tu krajinu vybavit, přesně jako v tom snu. 

                      

zdroj: HDSounDI  

Je krásné snít o takovém světě, ale realita je jiná. Navíc v dnešní době je  pro některé stresující nehledě na to, že má každý z nás občas i těžké osobní období, které jsem měla  nedávno i já.  Ovšem změnila jsem na určité situace úhel pohledu. Nemyslím tím jen moje osobní těžkosti, které vlastně ani nejsou tak destruktivní. Myslím  celkově ve společnosti naší planety. Občas jsem se zaměřila vždy na to špatné, a zapomněla jsem na to dobré. Někdy to špatné nás nutí si uvědomit, že některými situacemi si musíme projít, aby jsme si uvědomili každičkou konstruktivní maličkost v našich životech. Snad nejhorší je náš strach,  a naše zaměření se na destruktivní myšlenky místo toho, aby jsme nacházeli ty konstruktivní (moje zkušenosti 😁). Snažím se slova negativní a pozitivní nepoužívat, protože by si to někdo mohl vyložit jinak. 

Často se mi objevuje v různé formě slovo záměr. Další z odpovědí, která mi přišla. Na co se zaměříme, to posilujeme. Jak jednoduché, a  jak už bylo zmíněno v článku, nad kterým jsem se zamýšlela- "Člověk je tvořitel. Jeho kreativita je jeho druhé jméno a musí toho dnes využít. Musí na tom makat!"   Hmmm mé smyslové buňky mi říkají: Člověk nemusí, ale může pokud chce. A když nechce, bude tvořit jiný svět, to už jde mimo mě. Mám svůj svět. 

Spojila jsem si tuto větu se slovem záměr. Samozřejmě dle mých zkušeností můžu jen potvrdit, že některé moje myšlenky lítaly právě tam, kde byl strach, destrukce a dokonce beznaděj. Nějaká víra, či  naděje mě postupně opouštěla. Ta představa kolik lidí po celém světě má takové myšlenky, aniž by si to uvědomovali, tak radši myslet na něco hezkého. "Bingo".... myslet na něco hezkého, čili zaměřit se na něco z čeho máme dobrý pocit, radost,  brát věci s humorem (snažím se na tom makat), a dokonce snít, létat v oblacích (to je můj svět, i když si občas nabiju držku). To je rozhodně lepší, než se zaměřit na to co se právě v tomto období děje. Je mi jasný, že pro některé  z nás to není jednoduché. Ale věřím, že se našli  a najdou lidi, kteří takový záměr posilují. Jsou to ti, kteří se umí podívat do svého nitra, mají víru, naději a dokonce si umí tvořit svůj svět. Mají v sobě tolik energie, že ji dokážou přenést i na lidi, kterým taková energie pomáhá. Tvoří okolo sebe dobro i když je doba jaká je. Nebudu zmiňovat jaká doba. Pro každého člověka je nějaká. 

  

Snaží se druhým pomáhat, ovšem v tom je taky háček. Nelze pomoci všem, protože někteří  jsou zastrašeni médií, nebo různými informacemi  o tom co se děje ohledně té nemoci (nechce se mi to ani vyslovit). Televizi sice mám, ale pustím si ji jednou za čas, a to jako kulisu. Rádio už jsem si přestala pouštět, protože takové informace jsou i tam.  Fejsbůk (facebook) jsem úplně odstranila, protože mi přijde, že tam je největší peklo a zlo jaké jsem kdy zažila. A je mi bez něj dobře.  No a jak se co dozvím je akorát v práci, ale víte co? Je to asi jediná část nějakých informací a já se je snažím přeladit, nebo transformovat je do světa iluzí. Taky jsem chtěla druhým v určitých věcech pomáhat, ale pokud nedokážu pomoci sobě, nemohu pomáhat ostatním.  Takže můj záměr je užívat si života, přitom vnímat a pozorovat své myšlenky. To je hodně důležité, tedy alespoň pro mě. Zaměřit se na to co chci. I když.... vzpomněla jsem si na pohádku Nesmrtelná Teta. Rozum dal svůj rozum králi, a jak se mu ulefilo. 😀  

Další odpověď jsem našla v jiné článku, kde mi přišla myšlenka, když jsem četla o Misi. A moje mise roku 2021 je tvořit svět plné lásky, klidu a harmonie. Samozřejmě musím (no nemusím, ale já chci a můžu) začít u sebe. Takže drazí lidičkové .... vy, kteří máte tu sílu posilovat či měnit vše špatné na to dobré, vyzařovat  světlo  všude, kde je potřeba, rozdávat svou energii druhým lidem moc Vám děkuji. Jste totiž úžasní. 😇  

Taky chci poděkovat těm, kteří mi přišli, přicházejí a zřejmě ještě přijdou do života se záměrem ve mě vyvolat strach a destrukci, protože díky tomu jsem silnější. 💪

Když pomazánku dělám přes hodinu

Poslední dobou jsem nějaká rozežraná, i když je fakt, že takové období mám normálně jednou za měsíc . Jenomže tento měsíc je to skoro každý den.  Co bydlím sama,  musela jsem se naučit neplýtvat zbytečně jídlem. Občas se mi totiž stane, že mám na něco chuť, koupím si toho víc, přejím se a pak mě  ta chuť přejde na delší dobu.  Jo samozřejmě  co můžu, pečlivě dám do lednice. Však je taky pro jednu osobu dost velká, takže tam toho vleze dost. Sama nechápu, že jsem si takovou ledničku koupila, ale jako naivka si říkám co kdyby se někdo připojil k bydlení. 

 
Na špajzku jsem ani tak nemyslela, protože v ní mám většinou zásoby, abych nemusela stále chodit do obchodu. Vlastně jsem si jen říkala, že tam stejně nenajdu nic z toho, na co jsem měla chuť. To si tak v ten den chodím kolem ledničky, koukám do ní, zavřu ji a tak pořád dokola. Nic moc jsem v ní totiž zrovna neměla, ale nakonec se  našly nějaké ty ingredience. Hlavní bylo, že jsem měla vejce, domácí samozřejmě. Kupuji si je od bývalého švagříčka a beru si jich více než deset, někdy i dvacet. 

Takže jako základ jsem měla vejce, k tomu jsem nastrouhala sýr, nakrájela rajče, papriku, cibuli, přidala trochu tatarky, pomazánkového másla a koření dle chuti  Ovšem vejce natvrdo uvařit bylo dílo, protože jsem  tak ze šest vajec musela vyhodit. Nepochybuji o tom, že mi  je švagr nahradí dalšími když se pochválím, jaký zážitky jsem s nimi měla. Třeba jak mi jedno puklo po uvaření, další puklo během vaření, a tak jsem zkoušela ještě dvě než  mě  napadlo si zjistit, jestli je vejce dobré nebo ne. 

Pomazánku jsem tedy s moji trpělivostí samozřejmě dodělala, ale  chuť  na ní mě  opravdu na chvíli přešla. Musím taky dodat, že  zápach záprtku byl neskutečně skutečný toho dne, takže jsem větrala skoro celý den. Mimochodem, jak jsem zjišťovala jestli je vejce dobré.... zatřepala  jsem s ním, takže ještě další dvě jsem musela vyhodit.  Většinou mi příprava pomazánky pro sebe trvá cca půl hodiny, někdy i méně.