středa 17. března 2021

Když v hudbě nacházím příběh

Ten pocit když poslouchám hudbu, která  mě upoutá tak, že jsem dostala příběh v obrazech. A tak jsem sedla k noťasu a píšu. 





Padá..... padá níž a níž, netušící kdy a kde  spadne. Se zavřenýma očima si promítá, co se událo v její minulosti. Nebyla moc spokojená, ale uvnitř sebe cítila obrovskou úlevu. Jakoby ze sebe strhávala břemena, která už na sobě mít nechtěla. Jako když  vítr rozfoukává zbytky její  staré já kousek po kousku, a ona si tu úlevu užívá. Ale  ještě něco ji táhne dolů -  ke dnu, které nemá nikdo rád, jen ona  chtěla a musela se na to dno podívat. Jaké to je, jaký je to pocit, proč se toho dna skoro  každý bojí. Cítila se ještě něčím svázaná. Nedokázala ten pád zastavit a ucítila bolestivý náraz. Ležící na dně  otevírá oči a vidí kolem sebe šedý svět.  Svět, který budí hrůzu, strach  a prázdnotu. Nemůže se hnout, jakoby ji něco drželo, jakási destruktivní energie,  a ta v ní budila ten  pocit hrůzy a strachu.  Snaží se vstát, chce se ji utéct pryč od té nicoty, která se  snaží proniknout do jejího prostoru. Volá o pomoc, ale nemůže se dovolat. Zoufalá kleká na kolena a prosí, ať ji někdo pomůže. Rozhlíží se kolem sebe, ale nikoho nenachází, nikdo ji nemůže pomoci. Plačící si opět lehá k zemi, je slabá. Začíná pociťovat ten strach a hrůzu, které se ji derou do prostoru. Pomalu zavírá oči a snaží se upadnout do hlubokého spánku. 


Nešlo jí to, nemohla dát svůj drahý prostor šedému světu, který k ní pronikal čím dál víc.  Najednou pocítila v sobě teplo. To teplo ji bylo povědomé. Její nitro začínalo zářit všemi barvami. Ano, ta pro všechny mocná a pro ni známá energie. Energie, kterou má v sobě od svého narození. Energie, která ji chrání  a posiluje.  Otevřela oči a kdesi v dálce  vidí bílé světlo. Pomalu se ji vracela síla, to teplo v ní začalo proudit tak, že dokázala vstát. Dokázala se narovnat a beze strachu se snažila proniknout do světa hrůzy a beznaděje.  Přestala se bát, protože pochopila, že má obrovskou moc. Každý má tu moc, jakou má ona. Stačí si jen na ni vzpomenout. Šla  za bílým světlem,  a  kolem ní se začal ten pochmurný svět rozjasňovat. Svou energií dokázala rozbíjet šedivý svět, a začala nabíjet prostory, které málem upadly do hlubokého spánku. Svým teplem a láskou probouzela  život. I když měla radost a pocit klidu,  stále ve svém nitru  cítila smutek.  Ten pocit svázanosti  jakoby ji pronásledoval.  Pomalu se blížila k bílému světlu, bylo tak zářivě silné, že se na něj dokázala dívat jen moment.

 

Čím blíž k němu šla, tím víc jí bylo  tepleji. Najednou uslyšela dětský  hlas, který vnitřně znala. Byl plné smíchu, radosti a hravosti. Bílé světlo přestalo postupně zářit. V tom okamžiku uviděla zrcadlo a v něm malou holčičku, která k ní s úsměvem natahuje ruce a svým něžným pohledem ji povídá:  "je čas, vrátit se k sobě a k životu.  Ona si uvědomila tu svázanost, kterou v sobě doposud nosila a přitom nemusela. Začala plakat dojetím a s láskou podala své ruce malé holčičce.  Konečně se cítí svobodná  a odpoutaná. To není cíl, to je další životní cesta  s malou holčičkou.  Zrcadlo prasklo a roztříštilo se na střepy.  Holčička utíkala k ní, aby se mohly obejmout, být spolu a radovat se společně ze života. 💓



čtvrtek 11. března 2021

Létám v oblacích

  A proč ne?  Poslední dobou vidím, čtu a slyším něco o tvoření světa. Říkám si a ptám se sama sebe co to má znamenat, co si mám pod pojmem tvoření světa představit. Odpovědí mi přišlo dost, i když přicházejí pomalu a postupně. Četla jsem článek, nad kterým jsem se musela zamyslet. Pro některé to může být třeba vtip, pro další je to nepředstavitelné a pro zbytek nepřípustné. Pro mě je to výzva, zkusit se má vše, a jak už jsem někde slyšela slovo "NEJDE neexistuje". (hmmm asi v písničce 😀) 
 

U toho článku  jsem si vzpomněla na můj sen, který se mi zdál cca tři roky zpětně. Jedna z odpovědí, která mi přišla formou myšlenky. Mimochodem v tom snu jsem taky lítala. Napřed jsem se ocitla v jednom z mých bývalých  pracovních míst, kde jsem viděla tváře lidí, který jsem znala. Nebylo mi tam vůbec dobře, cítila jsem se divně, protože jsem nechápala proč jsou ti lidi tak utrápení. Potom jsem se najednou objevila v nějaké nemocnici. Byla to zvláštní nemocnice,  cítila jsem se v ní tak nějak neutrálně. Z jedné strany jsem měla dobrý pocit, protože lidé si vzájemně pomáhali. Na druhou stranu jsem se nemohla zorientovat, nenacházela jsem v tom místě to, co jsem chtěla. Prostě jsem věděla, že tam nepatřím. A tak jsem se náhle objevila nad krásně bohatou přírodou. Letěla jsem krajinou, která byla plná  vysokých stromů, ptáci si hvízdali svoje krásné písně, a pod stromy jsem viděla velké rostliny, které měly květy jako zvony, růže a další různé květinky. Viděla jsem luční louku plnou léčivých rostlinek, a zvířata mě telepaticky vítali, alespoň jsem to tak vnímala. Viděla jsem lidi, jak se procházejí lesem, loukou a krajinou. Někteří pobývali na stromech. Slyšela jsem je zpívat a  smát se, byli v tak krásné harmonii, že nevím jak jinak popsat to, jak dobře jsem se cítila. Celkově jsem se nemohla  té krásy nabažit a ani se mi už nikde jinde nechtělo být, takže mi bylo dovoleno v přírodě chvíli zůstat. Hodně na to místo v přírodě myslím, a dokážu si tu krajinu vybavit, přesně jako v tom snu. 

                      
zdroj: HDSounDI  




Je krásné snít o takovém světě, ale realita je jiná. Navíc v dnešní době je  pro některé stresující nehledě na to, že má každý z nás občas i těžké osobní období, které jsem měla  nedávno i já.  Ovšem změnila jsem na určité situace úhel pohledu. Nemyslím tím jen moje osobní těžkosti, které vlastně ani nejsou tak destruktivní. Myslím  celkově ve společnosti naší planety. Občas jsem se zaměřila vždy na to špatné, a zapomněla jsem na to dobré. Někdy to špatné nás nutí si uvědomit, že některými situacemi si musíme projít, aby jsme si uvědomili každičkou konstruktivní maličkost v našich životech. Snad nejhorší je náš strach,  a naše zaměření se na destruktivní myšlenky místo toho, aby jsme nacházeli ty konstruktivní (moje zkušenosti 😁). Snažím se slova negativní a pozitivní nepoužívat, protože by si to někdo mohl vyložit jinak. 

Často se mi objevuje v různé formě slovo záměr. Další z odpovědí, která mi přišla. Na co se zaměříme, to posilujeme. Jak jednoduché, a  jak už bylo zmíněno v článku, nad kterým jsem se zamýšlela- "Člověk je tvořitel. Jeho kreativita je jeho druhé jméno a musí toho dnes využít. Musí na tom makat!"   Hmmm mé smyslové buňky mi říkají: Člověk nemusí, ale může pokud chce. A když nechce, bude tvořit jiný svět, to už jde mimo mě. Mám svůj svět. 
Spojila jsem si tuto větu se slovem záměr. Samozřejmě dle mých zkušeností můžu jen potvrdit, že některé moje myšlenky lítaly právě tam, kde byl strach, destrukce a dokonce beznaděj. Nějaká víra, či  naděje mě postupně opouštěla. Ta představa kolik lidí po celém světě má takové myšlenky, aniž by si to uvědomovali, tak radši myslet na něco hezkého. "Bingo".... myslet na něco hezkého, čili zaměřit se na něco z čeho máme dobrý pocit, radost,  brát věci s humorem (snažím se na tom makat), a dokonce snít, létat v oblacích (to je můj svět, i když si občas nabiju držku). To je rozhodně lepší, než se zaměřit na to co se právě v tomto období děje. Je mi jasný, že pro některé  z nás to není jednoduché. Ale věřím, že se našli  a najdou lidi, kteří takový záměr posilují. Jsou to ti, kteří se umí podívat do svého nitra, mají víru, naději a dokonce si umí tvořit svůj svět. Mají v sobě tolik energie, že ji dokážou přenést i na lidi, kterým taková energie pomáhá. Tvoří okolo sebe dobro i když je doba jaká je. Nebudu zmiňovat jaká doba. Pro každého člověka je nějaká. 
  
Snaží se druhým pomáhat, ovšem v tom je taky háček. Nelze pomoci všem, protože někteří  jsou zastrašeni médií, nebo různými informacemi  o tom co se děje ohledně té nemoci (nechce se mi to ani vyslovit). Televizi sice mám, ale pustím si ji jednou za čas, a to jako kulisu. Rádio už jsem si přestala pouštět, protože takové informace jsou i tam.  Fejsbůk (facebook) jsem úplně odstranila, protože mi přijde, že tam je největší peklo a zlo jaké jsem kdy zažila. A je mi bez něj dobře.  No a jak se co dozvím je akorát v práci, ale víte co? Je to asi jediná část nějakých informací a já se je snažím přeladit, nebo transformovat je do světa iluzí. Taky jsem chtěla druhým v určitých věcech pomáhat, ale pokud nedokážu pomoci sobě, nemohu pomáhat ostatním.  Takže můj záměr je užívat si života, přitom vnímat a pozorovat své myšlenky. To je hodně důležité, tedy alespoň pro mě. Zaměřit se na to co chci. I když.... vzpomněla jsem si na pohádku Nesmrtelná Teta. Rozum dal svůj rozum králi, a jak se mu ulefilo. 😀  

Další odpověď jsem našla v jiné článku, kde mi přišla myšlenka, když jsem četla o Misi. A moje mise roku 2021 je tvořit svět plné lásky, klidu a harmonie. Samozřejmě musím (no nemusím, ale já chci a můžu) začít u sebe. Takže drazí lidičkové .... vy, kteří máte tu sílu posilovat či měnit vše špatné na to dobré, vyzařovat  světlo  všude, kde je potřeba, rozdávat svou energii druhým lidem moc Vám děkuji. Jste totiž úžasní. 😇  
Taky chci poděkovat těm, kteří mi přišli, přicházejí a zřejmě ještě přijdou do života se záměrem ve mě vyvolat strach a destrukci, protože díky tomu jsem silnější. 💪

pátek 12. února 2021

Sebevina a odpuštění

Zdroj:They Dream By Day 

Dívá se na sebe, dívá se do svých očí,

myšlenka odpuštění se v ní stále točí.


Ukončit kvůli němu své  trápení,

bylo  její největší zbožné přání. 


Procházela si cestu smutku, zklamání a bolesti,

její duše však toužila po lásce a radosti.


Byla tak naivní a k sobě přísná,

myslela si, že je to vše její vina. 


Ona musela si tou zkušeností projít,

aby opět k sobě lásku mohla najít.


Snad se jí podaří odpustit sobě i jemu,

jít zase dál životem bez křivdy a hněvu.


neděle 20. prosince 2020

Co mi život přináší

Kouzelná je moc v našich srdcích. Asi se potřebuji vykecat.  Dva roky žiju sama se sebou bez muže. Po tuto dobu jsem byla celkem spokojená.  Samozřejmě přátel  mám dost co se týká chlapů, jen jsem před měsícem a půl  narazila na muže, který mi zamotal hlavu i když srdce křičelo své ne. Moje myšlenkové pochody a představy se v tom muži pěkně vyžívaly. A tak mi moje já muselo ukázat,  jaký vztah mám k sobě.  
Navíc je tu i strach asi být  nebo žít s někým, s kým bych sdílela vše. Co jsem se odstěhovala od ex přítele, vytvořila jsem si v bytě své zázemí, které mi tak chybělo. S bývalým přítelem jsme stále v kontaktu, stali se z nás kamarádi. 
Vše dle mých představ se splnilo. Ovšem v některých věcech či situacích jsem prostě líná. Možná je to i tím, že jsem si celou tu dobu užívala samotu. Dělala jsem si všechno kdy jsem chtěla, a jak jsem chtěla.  Jenomže poslední tři měsíce, co marodím, jsem začala přemýšlet jestli chci být sama, nebo žít s někým, abych sama nebyla.
Po pracovní stránce jsem chvíli spokojená, ale  potom přijde něco s čím se znepokojím. A tak to zaměstnání měním každou chvíli. Jen s tím, že když podám výpověď, trvá mi to déle než se tak rozhodnu.  

Nyní si dávám otázku proč si  ty představy, které jsem sdílela ohledně bydlení nedokážu vytvořit i u vztahu opačného pohlaví. Zjistila jsem, že je to asi strachem.... být s mužem  a přitom být taková jaká jsem. Muž, který mi zamotal hlavu mi ukázal, jak si sebe samé cením. Jsem mu za to vděčná, ale dost to bolí. Možná je mi samotné dobře, nebo si mám asi uvědomit co vlastně chci. Možná je to i tím, že některé situace vůči sobě nezvládám, a pak mě ten život přestává bavit. 
Jestli být sama a užívat si s muži jen když budu chtít, nebo být s chlapem, se kterým bych sdílela vše co mi život přinese. Být spokojená v zaměstnání proti mé vůli, nebo se tak prostě naučit pracovat s tím, že se mi nelíbí některé situace. Toto vše se mi  honí hlavou.  V tomto okamžiku si procházím bolestí a smutkem, ale vím, že jednou to přejde.
Dostala jsem jedno sdělení od kamarádky. Četla jsem si ho několikrát. Uvědomila jsem si, že je konec roku, takže je čas na  další ukončení životní etapy. Uzavřít minulost, a otevřít se všemu novému, co mi život přinese.  A taky se naučit pracovat se svými strachy. V životě se mám stále co učit, a je toho ještě hodně. 

čtvrtek 10. prosince 2020

Představte si

 V hudebním světě poslední dobou poslouchám všechno, co mě zaujme nejen hudbou, ale i slovy. Občas poslouchám rádio, ale taky si vybírám dle nálady, jakou stanici si pustím. Mám to tak, že se do hudby jakoby pocitově ponořím a najednou se mi prostě líbí, že jí potom musím vyhledat na webech i s překladem, pokud jsou v cizím jazyku. Text písničky si  překládám, protože nejsem schopná se naučit cizí jazyky. 

Proč o tom vlastně píši? Hudba mi pomáhá ponořit se do svého nitra. Když potřebuji vypnout mozek, ale taky když si potřebuji něco uvědomit. Na stránkách Youtube  jsem si vytvořila  knihovnu mých oblíbených rockových, či metalových skupin, různých pop music, relaxačních melodií, ale taky další videa třeba se cvičením, nebo s různými druhy tanců, které se mi líbí. Ano, tanec je taky jeden z mých oblíbených koníčků, ale o tom třeba někdy jindy. 😀  

                                                  Zdroj: Chris Kläfford

Překlad textu je snad dobře: 

Představte si, že tu bylo království nebeské,
je to snadné, pokud to zkusíte.
Žádné peklo pod námi,
pouze nebe nad námi.

Představte si, že všichni lidé
žijí jen pro „dnešek“.

Představte si, že by neexistovaly žádné země,
není to tak těžké.
Nic, co by stálo za zabití nebo smrt,
ani náboženství.

Představte si, že všichni lidé
žijí svůj život v míru.

Můžete říci, že jsem snílek,
ale nejsem jediný.
Doufám, že jednoho dne budete i vy jedním z nás
a celý svět bude jako jeden.

Představte si, že už neexistoval žádný majetek.
Zajímalo by mě, jestli to dokážete.
Není potřeba chamtivosti ani hladu,
Jedna lidská rasa v bratrství.

Představte si, že všichni lidé
sdílejí svět.

Můžete říci, že jsem snílek,
ale nejsem jediný.
Doufám, že jednoho dne budete i vy jedním z nás
a celý svět bude jako jeden.

pátek 27. listopadu 2020

Srdce a rozum

Když rozum se srdcem se spojí

některá zranění na duši se zhojí.


Když rozum dostane strach

způsobí srdci velký krach.


Když srdce chce dobrodružství

rozum přemýšlí, a to se mu nelíbí.


Přitažlivosti rozumu a srdce jsou různá

někdy veselá, milovaná, ale i smutná.


Někdy je potřeba vypít si kalich bolestí

ovšem vymanit se z toho, nejde s lehkostí.


Když rozum cítí bolest a smutek

srdce se raduje pro dobrý skutek.


Když srdce začne plakat

rozum ho nechce chápat.


A tak kráčí společně životem

v radosti i smutku za svým snem.

úterý 24. listopadu 2020

Když pomazánku dělám přes hodinu

Poslední dobou jsem nějaká rozežraná, i když je fakt, že takové období mám normálně jednou za měsíc . Jenomže tento měsíc je to skoro každý den.  Co bydlím sama,  musela jsem se naučit neplýtvat zbytečně jídlem. Občas se mi totiž stane, že mám na něco chuť, koupím si toho víc, přejím se a pak mě  ta chuť přejde na delší dobu.  Jo samozřejmě  co můžu, pečlivě dám do lednice. Však je taky pro jednu osobu dost velká, takže tam toho vleze dost. Sama nechápu, že jsem si takovou ledničku koupila, ale jako naivka si říkám co kdyby se někdo připojil k bydlení. 
 
Na špajzku jsem ani tak nemyslela, protože v ní mám většinou zásoby, abych nemusela stále chodit do obchodu. Vlastně jsem si jen říkala, že tam stejně nenajdu nic z toho, na co jsem měla chuť. To si tak v ten den chodím kolem ledničky, koukám do ní, zavřu ji a tak pořád dokola. Nic moc jsem v ní totiž zrovna neměla, ale nakonec se  našly nějaké ty ingredience. Hlavní bylo, že jsem měla vejce, domácí samozřejmě. Kupuji si je od bývalého švagříčka a beru si jich více než deset, někdy i dvacet. 

Takže jako základ jsem měla vejce, k tomu jsem nastrouhala sýr, nakrájela rajče, papriku, cibuli, přidala trochu tatarky, pomazánkového másla a koření dle chuti  Ovšem vejce natvrdo uvařit bylo dílo, protože jsem  tak ze šest vajec musela vyhodit. Nepochybuji o tom, že mi  je švagr nahradí dalšími když se pochválím, jaký zážitky jsem s nimi měla. Třeba jak mi jedno puklo po uvaření, další puklo během vaření, a tak jsem zkoušela ještě dvě než  mě  napadlo si zjistit, jestli je vejce dobré nebo ne. 

Pomazánku jsem tedy s moji trpělivostí samozřejmě dodělala, ale  chuť  na ní mě  opravdu na chvíli přešla. Musím taky dodat, že  zápach záprtku byl neskutečně skutečný toho dne, takže jsem větrala skoro celý den. Mimochodem, jak jsem zjišťovala jestli je vejce dobré.... zatřepala  jsem s ním, takže ještě další dvě jsem musela vyhodit.  Většinou mi příprava pomazánky pro sebe trvá cca půl hodiny, někdy i méně. 



sobota 21. listopadu 2020

Asi mám potřebu změny

Dala jsem si pauzu když skončil Blog.cz, a přemýšlela, jestli se mi chce ještě psát. Další blog jsem měla na estranky.cz Spojení s přírodou, ale stále jsem nebyla spokojená, i když mi přišel hosting tak nějak jednodušší než blogspot. Přesto jsem  našla pár věcí, co mi na té doméně vadí.  Ovšem moje nespokojenost se  zaměřila taky  k tomu, že mi chybí zřejmě i to psaní. Říká se, že když je člověk s něčím nespokojený, má to změnit.  Vítejte na mém blogu a přeji  slunce v duši všem lidem. 🌞