A proč ne? Poslední dobou vidím, čtu a slyším něco o tvoření světa. Říkám si a ptám se sama sebe co to má znamenat, co si mám pod pojmem tvoření světa představit. Odpovědí mi přišlo dost, i když přicházejí pomalu a postupně. Četla jsem článek, nad kterým jsem se musela zamyslet. Pro některé to může být třeba vtip, pro další je to nepředstavitelné a pro zbytek nepřípustné. Pro mě je to výzva, zkusit se má vše, a jak už jsem někde slyšela slovo "NEJDE neexistuje". (hmmm asi v písničce 😀)
U toho článku jsem si vzpomněla na můj sen, který se mi zdál cca tři roky zpětně. Jedna z odpovědí, která mi přišla formou myšlenky. Mimochodem v tom snu jsem taky lítala. Napřed jsem se ocitla v jednom z mých bývalých pracovních míst, kde jsem viděla tváře lidí, který jsem znala. Nebylo mi tam vůbec dobře, cítila jsem se divně, protože jsem nechápala proč jsou ti lidi tak utrápení. Potom jsem se najednou objevila v nějaké nemocnici. Byla to zvláštní nemocnice, cítila jsem se v ní tak nějak neutrálně. Z jedné strany jsem měla dobrý pocit, protože lidé si vzájemně pomáhali. Na druhou stranu jsem se nemohla zorientovat, nenacházela jsem v tom místě to, co jsem chtěla. Prostě jsem věděla, že tam nepatřím. A tak jsem se náhle objevila nad krásně bohatou přírodou. Letěla jsem krajinou, která byla plná vysokých stromů, ptáci si hvízdali svoje krásné písně, a pod stromy jsem viděla velké rostliny, které měly květy jako zvony, růže a další různé květinky. Viděla jsem luční louku plnou léčivých rostlinek, a zvířata mě telepaticky vítali, alespoň jsem to tak vnímala. Viděla jsem lidi, jak se procházejí lesem, loukou a krajinou. Někteří pobývali na stromech. Slyšela jsem je zpívat a smát se, byli v tak krásné harmonii, že nevím jak jinak popsat to, jak dobře jsem se cítila. Celkově jsem se nemohla té krásy nabažit a ani se mi už nikde jinde nechtělo být, takže mi bylo dovoleno v přírodě chvíli zůstat. Hodně na to místo v přírodě myslím, a dokážu si tu krajinu vybavit, přesně jako v tom snu.
Je krásné snít o takovém světě, ale realita je jiná. Navíc v dnešní době je pro některé stresující nehledě na to, že má každý z nás občas i těžké osobní období, které jsem měla nedávno i já. Ovšem změnila jsem na určité situace úhel pohledu. Nemyslím tím jen moje osobní těžkosti, které vlastně ani nejsou tak destruktivní. Myslím celkově ve společnosti naší planety. Občas jsem se zaměřila vždy na to špatné, a zapomněla jsem na to dobré. Někdy to špatné nás nutí si uvědomit, že některými situacemi si musíme projít, aby jsme si uvědomili každičkou konstruktivní maličkost v našich životech. Snad nejhorší je náš strach, a naše zaměření se na destruktivní myšlenky místo toho, aby jsme nacházeli ty konstruktivní (moje zkušenosti 😁). Snažím se slova negativní a pozitivní nepoužívat, protože by si to někdo mohl vyložit jinak.
Často se mi objevuje v různé formě slovo záměr. Další z odpovědí, která mi přišla. Na co se zaměříme, to posilujeme. Jak jednoduché, a jak už bylo zmíněno v článku, nad kterým jsem se zamýšlela- "Člověk je tvořitel. Jeho kreativita je jeho druhé jméno a musí toho dnes využít. Musí na tom makat!" Hmmm mé smyslové buňky mi říkají: Člověk nemusí, ale může pokud chce. A když nechce, bude tvořit jiný svět, to už jde mimo mě. Mám svůj svět.
Spojila jsem si tuto větu se slovem záměr. Samozřejmě dle mých zkušeností můžu jen potvrdit, že některé moje myšlenky lítaly právě tam, kde byl strach, destrukce a dokonce beznaděj. Nějaká víra, či naděje mě postupně opouštěla. Ta představa kolik lidí po celém světě má takové myšlenky, aniž by si to uvědomovali, tak radši myslet na něco hezkého. "Bingo".... myslet na něco hezkého, čili zaměřit se na něco z čeho máme dobrý pocit, radost, brát věci s humorem (snažím se na tom makat), a dokonce snít, létat v oblacích (to je můj svět, i když si občas nabiju držku). To je rozhodně lepší, než se zaměřit na to co se právě v tomto období děje. Je mi jasný, že pro některé z nás to není jednoduché. Ale věřím, že se našli a najdou lidi, kteří takový záměr posilují. Jsou to ti, kteří se umí podívat do svého nitra, mají víru, naději a dokonce si umí tvořit svůj svět. Mají v sobě tolik energie, že ji dokážou přenést i na lidi, kterým taková energie pomáhá. Tvoří okolo sebe dobro i když je doba jaká je. Nebudu zmiňovat jaká doba. Pro každého člověka je nějaká.
Snaží se druhým pomáhat, ovšem v tom je taky háček. Nelze pomoci všem, protože někteří jsou zastrašeni médií, nebo různými informacemi o tom co se děje ohledně té nemoci (nechce se mi to ani vyslovit). Televizi sice mám, ale pustím si ji jednou za čas, a to jako kulisu. Rádio už jsem si přestala pouštět, protože takové informace jsou i tam. Fejsbůk (facebook) jsem úplně odstranila, protože mi přijde, že tam je největší peklo a zlo jaké jsem kdy zažila. A je mi bez něj dobře. No a jak se co dozvím je akorát v práci, ale víte co? Je to asi jediná část nějakých informací a já se je snažím přeladit, nebo transformovat je do světa iluzí. Taky jsem chtěla druhým v určitých věcech pomáhat, ale pokud nedokážu pomoci sobě, nemohu pomáhat ostatním. Takže můj záměr je užívat si života, přitom vnímat a pozorovat své myšlenky. To je hodně důležité, tedy alespoň pro mě. Zaměřit se na to co chci. I když.... vzpomněla jsem si na pohádku Nesmrtelná Teta. Rozum dal svůj rozum králi, a jak se mu ulefilo. 😀
Další odpověď jsem našla v jiné článku, kde mi přišla myšlenka, když jsem četla o Misi. A moje mise roku 2021 je tvořit svět plné lásky, klidu a harmonie. Samozřejmě musím (no nemusím, ale já chci a můžu) začít u sebe. Takže drazí lidičkové .... vy, kteří máte tu sílu posilovat či měnit vše špatné na to dobré, vyzařovat světlo všude, kde je potřeba, rozdávat svou energii druhým lidem moc Vám děkuji. Jste totiž úžasní. 😇 Taky chci poděkovat těm, kteří mi přišli, přicházejí a zřejmě ještě přijdou do života se záměrem ve mě vyvolat strach a destrukci, protože díky tomu jsem silnější. 💪
